Švýcarský systém v badmintonu

Turnaje lze organizovat několika způsoby – buď hraje každý s každým, nebo se hráči postupně vyřazují až do finále. Švýcarský způsob je třetí oblíbený systém pro pořádání turnajů, ve kterých jde především o to si zahrát – dává účastníkům možnost hrát více zápasů proti různým soupeřům. Používá se hlavně tam, kde jsou hráči různé úrovně a chceme zajistit vyrovnané zápasy mezi účastníky. Kromě badmintonu se užívá také u šachů, stolního tenisu, e-sportů, juda a dalších. Během turnaje nejsou hráči vyřazováni, všichni hrají až do konce. Švýcarský systém se používá se při větším počtu hráčů, kde není možný systém každý s každým.

Jak to funguje?

Úvodní kolo: Na začátku turnaje se hráči rozdělí podle umístění v žebříčku, dosavadních zkušeností, nebo náhodným losováním. Za výhru získá vítěz body, v některých případech získává bod i poražený (viz Bodování).

Další kola: v každém dalším kole proti sobě hrají hráči se stejným nebo blízkém skórem. Hráči spolu hrají vždy jen jednou a po každém kole se hráči znovu seřadí podle svých dosavadních výkonů v turnaji (podle pořadí). Na rozřazování hráčů se používá software pro turnaje nebo počítačový program, protože je to po několika kolech docela složitá úloha.

Minimální počet kol pro určení vítěze: do 16 hráčů: 4 kola, do 32 hráčů: 5 kol. Pokud je úvodní kolo rozlosováno náhodně, doporučuje se přidat o 2 kola více.

Bodování

  • Varianta 1: Výherce získá 3 body za každý vítězný set a poražený 0.
  • Varianta 2: Pokud se hraje na pravidlo „lepší prohry“, pak poražený získá 1 bod, když uhraje na výherci alespoň 15 bodů ze setu. V tom případě získá výherce jen 2 body. Hranici pro lepší prohru určuje organizátor soutěže, obvykle to bývá 15 bodů z 21.
  • V případě lichého počtu hráčů v každém kole jeden hráč nehraje a získává automaticky organizátorem stanovený počet bodů.

Pro určení konečného pořadí se použije součet všech bodů (za vítězství, remízy, lepší prohry).

Výhody švýcarského systému

Více zápasů: Hráči mají možnost hrát více zápasů, více si zahrají, nikdo nevypadává hned v úvodu jako při vyřazovacích systémech.

Vyváženost: Zápasy zároveň bývají vyrovnané, pokud je dostatečný počet hráčů.

Nevýhody švýcarského systému

  • Chybí napínavé finále nejlepších. Po odehrání určeného počtu kol se sečtou body a určí se vítěz. Někteří organizátoři proto po posledním kole ještě přidají finálový zápas hráčů s dvěmi nejvyššími výsledky o skutečné 1. místo. Podobně lze přidat boj o bronz (hráčů na 3. a 4. místě).
  • Časové prostoje – losování dalšího kola se odehrává až po odehrání všech zápasů předchozího kola, což prodlužuje časovou náročnost turnaje.
  • Systém může být složitý a matoucí pro ty, kteří nejsou obeznámeni s jeho pravidly a postupy párování.
  • Dynamická povaha párování může někdy vést k nekonzistentním zápasům, tedy spárování silného hráč se slabým v pozdních fázích turnaje.
  • Hráči, kteří utrpí brzké prohry, mohou být demotivováni, protože jejich šance na vítězství v turnaji se snižují.

Zdroje: